Aktivační SIRT1 látky redukují ztrátu neuronů

[Franta]

Aktivační SIRT1 látky redukují oxidativním stresem způsobovanou ztrátu neuronů na virově zavedené demyelinační nemoci CNS

Roztroušená skleróza je charakterizována záněty a demyelinací centrální nerovové soustavy, vzrůstající důkazy ukazují že též dochází k neurálnímu poškození a to je spojováno s trvalým funkčním poškozením. Současné léčby roztroušené sklerózy mají omezenou schopnost předcházet neurální ztrátě, což znamená že jsou potřeba další neuroochranné léčby.
Látky které aktivují NAD+-závislou SIRT1 deacetylázu zabraňují neurální ztrátě na autoimunitně řízeném RS modelu, ale mechanismus účinku není známý a je nejasné, zdali SIRT1 aktivační látky mají podobné účinky na demyelinačních nemocech způsobených jinými etiologiemi. A tak jsme měřili neurální ztrátu na myši C54BL/6 naočkované neurotropním kmenem myšího viru hepatitu, MHV-A59, který navodí onemocnění podobné roztroušené skleróze.

Výsledky:
Orální léčba SIRT1 aktivační látkou SRTAW04 významně zvýšila SIRT1 aktivitu očních nervů a předcházela neurální ztrátě během oční neuritidy což jsou zánětlivé demyelinující léze očního nervu, které se vykytují u roztroušené sklerózy a na zvířecích modelech roztroušené sklerózy. Neurální ztráta navozená MHV-A59 byla spojena s kumulací reaktivních kyslíkových druhů (ROS) a léčba pomocí SRTAW04 významně zredukovala hodnoty ROS, zatímco podporovala zvýšenou expresi enzymů zapojených do mitochondriální funkce a do redukce ROS. Látka SRTAW04 vykonala podobný ochraný účinek u EAE míchy se sníženou demyelinací.

Závěry:
Výsledky ukazují, že SIRT1 aktivační látky zabraňují neurální ztrátě na virově způsobené demyelinační chorobě podobně jako u autoimunitně-řízené nemoci. Jeden mechanismus tohoto neuroochranného účinku zahrnuje zvyšování biogenese mitochondrií s redukcí oxidačního stresu. Aktivátory SIRT1 představují možnou neuroochrannou léčbu roztroušené sklerózy. Pochopení běžných mechanismů těchto účinků na různých modelech nemoci pomůže identifikovat cíle pro více cílené léčby.

http://www.actaneurocomms.org/content/2/1/3/abstract