Odstranění transportního proteinu Spns2 chrání myši před RS

[Franta]

Vědci předpokládají, že tento přístup může být novým molekulárním cílem pro léčbu

Blokování aktivity Spns2, transportéru proteinu S1P, snížilo závažnost roztroušené sklerózy (RS) na myším modelu, ukazuje nová studie.

Výsledky ukazují na Spns2 jako na nový molekulární cíl pro léčbu RS, který by mohl snížit nežádoucí účinky spojené s v současnosti schválenými modulátory receptorů S1P.

"Tato studie by mohla představit Spns2, transportér S1P, jako nový cíl pro léčbu RS a možná i dalších zánětlivých onemocnění, který by mohl snížit riziko výskytu četných vedlejších účinků, které byly zaznamenány u modulátorů receptorů S1P," uvedl v univerzitní tiskové zprávě Nguyen Nam Long, profesor na Národní univerzitě v Singapuru a spoluautor studie.

Studie s názvem "Postnatální delece Spns2 zabraňuje neurozánětu, aniž by narušila funkce krevních cév" byla publikována v časopise Cellular and

Při RS imunitní buňky zahajují v mozku a míše zánětlivý útok, který poškozuje nervová vlákna a vyvolává příznaky.

Všechny v současné době schválené léčebné přípravky pro RS fungují tak, že snižují zánět - a řada z nich, jmenovitě Gilenya (fingolimod), Mayzent (siponimod), Zeposia (ozanimod) a Ponvory (ponesimod), se zaměřuje na receptory S1P.

S1P je signální molekula, která pomáhá koordinovat pohyb imunitních buněk v celém těle. Modulací receptorů S1P tyto terapie "uvězní" zánětlivé buňky uvnitř lymfatických uzlin a zabrání jim v cestě do nervového systému, kde by mohly způsobit poškození. Tyto léky však mohou způsobit vedlejší účinky, jako je abnormální srdeční frekvence a snížená funkce plic, protože receptory S1P se nacházejí i v těchto tkáních.

Protein Spns2 je transportér, který pomáhá řídit uvolňování S1P. "Membránové transportéry byly opomíjeny při zkoumání jako cíle pro léčiva," řekl Nguyen s tím, že zacílení na transportér by mohlo zabránit vedlejším účinkům při zacílení na receptory S1P.
Absence Spns2 nabízí ochranu před onemocněním

Pomocí technik genetického inženýrství vytvořili vědci myši, jejichž buňky přestanou po podání chemické látky vytvářet Spns2. Tým pak u myší vyvolal experimentální autoimunitní encefalomyelitidu (EAE), neurologické zánětlivé onemocnění, které se používá jako model RS.

Výsledky ukázaly, že myši s nedostatkem Spns2 byly chráněny před rozvojem EAE. V jejich nervovém systému bylo také výrazně méně buněk Th17, vysoce zánětlivých imunitních buněk spojených s rozvojem nebo progresí RS.

"Náš tým i další výzkumníci ve světě hledají inhibitory tohoto proteinu v naději, že objeví řadu nových terapeutik proti RS a dalším zánětlivým onemocněním," řekl Nguyen.

Vědci také hodnotili, jak odstranění Spns2 změnilo pohyb S1P v tělesných tekutinách myší.

Když je krev vypuzována cévami do tkání, odtéká tkáněmi a omývá buňky živinami. Po odtoku se tato tekutina - nyní nazývaná lymfa - shromažďuje v lymfatických cévách a poté se vrací do krevního oběhu. Lymfa je hustě osídlena imunitními buňkami, které hlídají infekční vetřelce, zejména ve strukturách zvaných lymfatické uzliny.

Výsledky ukázaly, že odstranění Spns2 vedlo ke snížení hladiny S1P v lymfě, nikoli však v krvi. Zjištění také ukázala, že se do lymfy uvolňují různé formy molekuly S1P a že myši bez Spns2 vykazují strukturální abnormality ve tvaru lymfatických uzlin.

"Tyto výsledky naznačují, že nedostatek Spns2 ovlivňuje jak sekreci S1P, tak cévní systém [lymfatických uzlin]," uzavřeli vědci.

https://multiplesclerosisnewstoday.com/ ... t-ms-mice/