Od března mám dg. RS po asi ročních problémech, celkově už mi bylo opravdu zle. V dubnu jsem absolvovala 5 dávek 1g Solumedrou i.v. a jelikož problémy částečně přetrvávaly, docházím jednou měsíčně na puls Solumedrolu než začne účinkovat Copaxone. Celé ty tři měsíce jsou pro mě jako noční můra, protože Solumedrol velmi těžce snáším. Kromě stavů celkového vyčerpání, malátnosti, bolestí žaludku (i přes Helicid), mi vyvolává těžké depresivní stavy. Po poslední dávce mi bylo tak zle, že jsem pochopila lidi, kteří si dokážou v podobných stavech zatmění mozku ublížit. Sama pracuji deset let jako psychoterapeut, je mi jasné, že s touto diagnózou souvisí i určité fáze, kterými člověk prochází než se s nemocí vyrovná. Ale toto jsou stavy, které nejsou ovlivnitelné samotným pacientem a běží si samy na podkladě narušení kortizolové dráhy...Přiznávám, že představa, že tyto léky mají být mým lékem číslo jedna při každé případné atace, ve mě vyvolávají bezmoc a beznaděj. Je nějaká jiná možnost léčby akutní ataky? Nevím, co mám dělat. Když jsem volala do RS centra, bylo mi řečeno, že to musím vydržet... Budu zřejmě přesně ten případ, který bude potřebovat úzkou spolupráci neurologa a psychiatra, kde je vzít??? V RS centru v Motole, kde jsem zatím 2x byla, byla pokaždé jiná lékařka a nemoc je zajímala čistě z neurologického hlediska, tečka... Psychiatričku mám skvělou, ale odchází do důchodu a je v jiném městě než RS centrum. Prošel jste tímto někdo? Je tu někdo, kdo též nesnášel Solumedrol? Vyzkoušeli u vás něco jiného?? Tohle se dlouho vydržet nedá. Moc děkuji za odpověď. Pokud budete vědět, kde mají s touto problematikou zkušenost, na koho bych se mohla obrátit, budu Vám velmi vděčná, cítím se na pokraji svých sil.
Lucka