Únava mě trápí poslední roky,tři cca, ale někdy je to horší, někdy lepší a taky už mi není cet.. Mnoho let sem brala kortikoidy, tak to jsem byla akčnejší, po solumedrolu ožiju i teď/ ale raději bez něj, že:-)/. V žilách mi v podstatě kolovalo pouze černé kafe, poslední týdny ne, i můj kachní žaludek začal prostestovat.
Mám sedavé zaměstnání, zkrácený úvazek, pak nějaká zvířata, děti už jsou velké a částečně z domu.Za zvířaty se přinutím pohnout a asi je to fakt lepší, když je nejhůř, sekám si úkoly a odpočinek po kratších sekvencích.Větší aktivity si plánuju raději na dopoledne a postupně, "nemohu si dovolit být puntičkář", říká moje kamarádka:-). Usínám u TN, ale je fakt, že vstávám před pátou/ zas tolik mi to nevadí, o dovolené vstávám v šest, jsme skřivan/.
Já ten pohyb moc nemusím, jsem typický gaučák,/ ale nutím se a snažím, věřím na něj/.
Dost ráda jsem si přečetla Únavový syndrom od Jána Praška- aspoň vím, že v tom nejsem sama a že je celkem fuk, od čeho to je- zahání se to aktivizací, vždy
.