Dneska mi pacientka připravila extra dlouhý příspěvek na překlad. Tak se tím snad postupně prokoušu, a možná i zbytečné kecy přeskočím
Domácí den 1
Jsem doma!
Zde je rekapitulace...
Mé hadičky byly odebrány kolem 12:15 v mém pokoji. To zabralo méně než minutu a vůbec to nebolelo....
Vzala jsem si obličejovou masku, zavazadla a šla!
Invalidní vozík dorazil ve 12:20 aby mě odsud poprvé dostal. Povídejme si o tom proč jsem použila invalidní vozík k opuštění když jsem znovu získala funkce díky HSCT (Jsem si jistá, že se někteří ptají co? Proč?)
#1 Mé kmenové buňky ze mě neudělaly super hrdinu, Jsem člověk který podstoupil 4 kola chemoterapie, 5 kol rATG a transplantaci kmenových buněk před méně než dvěma týdny, unavila jsem se (velmi odlišný pocit než únava z eresky, pojmenovala jsem to únava normálních lidí)
#2 Dostala jsem zpět pohyb a nějakou sílu, má chůze se opravdu zlepšila (Již více nepotřebuji mou hůlku 24h 7 dnů v týdnu, nedotkla jsem se jí ode dne +2) ale ještě neznám dobře své NOVÉ tělo a neriskuji (někteří z vás mohou přijít na tvrzení, že jestli myslíte že HSCT je "riziko", tak je tu věda, statisticky je větší šance, že dostanete autonehodu než že vás HSCT poškodí. Dr. Burt je úžasně svědomitý, horlivě a opravdu perfektně ...........(něco asi jako že je puntíčkář). Nemocnice Northwestern a její personál je na nevyšším stupni od sester, pokojů, stravy, čehokoliv, péče je úžasná.
**Budoucí HSCT patienti** prosím pamatujte, že je také důležité zajistit aby váš fyzický pohyb byl o kvalitě než o kvantitě. Mohla bych odejít ven z nemocnice? Ano (před HSCT ne). Mohla bych to udělat bez starých návyků? Absolutně NE.
(dál je to pro mě obtížné a dlouhé to doslovně překládat - tak jsem jen pochopil, že právě proto pacientka jede na vozíku, protože chce nejprve rehabilitaci, aby jí nezůstaly staré návyky v chůzi....že není nutno ujít velkou vzdálenost i když by to bylo možné, ale že je nutné dbát na kvalitu chůze a začínat s menší vzdáleností.
Dále pacientka dělá reklamu té firmě co jí odvezla v perfektě čisté limuzíně na letiště, ale je pravda že je to je asi pro tyto pacienty velmi důležité.)Na letištní kontrolu jsem přijela kolem 1:15 a na vozíku jsem jela k mému terminálu.
Let v 3:40 měl zpoždění do 7:45 s hodinovým posunem z Chicaga do Floridy, nebyla jsem moc nadšená když jsem přistála v 11:15 se 45 minutovou cestou domů.
(Pak píše dlouhý příběh o problémech se spolucestujícím kvůli místu a její masce - velmi to zkrátím - spolucestující se jí nejprve zeptal jestli masku má pro svou ochranu nebo pro ochranu cestujících - když mu řekla, že masku má pro svou ochranu proti němu, že byla na chemoteriapii, tak se chlápek zeptal letušky jestli pro něj nemá jiné místo. Řekla, že letadlo je plné, ale že se zeptá. Pak pacientce oznámila, že v první tříde je někdo komu by nevadilo sedět proti této mladé ženě. No a chlápek řekl, že pro vozíčkářku je to příliš daleko, tak že do první třídy půjde sám, až spadla cestujícm co seděli kolem čelist , letuška mu řekla aby zůstal sedět a pacientce dala dvě sedadla v první třídě..... atd. nakonec se to dozvěděl pilot, který se jí po letu i s personálem za incident omluvili)