od Franta » 16 zář 2013 20:42
zkusím něco přeložit.
Roztoušená skleróza je zánětlivé demyelizační onemocnění CNS jehož etiologie(příčina-následek) a patofyziologie zůstává zcela neznámá. Má se za to, že nenormání aktivace imunitního hrají u RSky zásadní roli. Navzdory označení RSky jako autoimunitního onemocnění, tak RSka nenaplňuje kritéria klasické autoimunitní nemoci. Byly totiž detekovány myelin-reaktivní protilátky v séru a v mozkomíšním moku, nicméně jejich specifita a příspěvek k onemocnění zůstává předmětem debaty. Původní koncept stojící za použití Rituximabu na zničení B-buněk u RSky byl založen na myšlence, že eliminace protilátek může zlepšit klinické výsledky. Zatímco Rituximab snižuje aktivitu nemoci a je spojen s rychlým poklesem B a T buněk, tak titry protilátek jsou v podstatě nedotčené. Bylo proto navrženo, že eliminace B-buněk by mohla potlačit cytokiny-zprostředkovávanou aktivaci T-buněk a vést ke snížení přechodu T-buněk přes hematoencefalickou bariéru. Nicméně, měněním humorální imunitní odezvy pomocí výměny plazmy ukázalo klinický přínos (jen) v určitých případech velmi aktivní roztroušené sklerózy, což naznačuje hlavní roli rozpustných mediátorů jako jsou cytokiny, protilátky a doplňující složky u RSky.
V posledním vydání New England Journal of Medicine, Srivastava a kolegové oznámili přítomnost protilátek ke vnitřku opravujícího(usměrňujícího) sodíkového kanálu 4.1 (anti-KIR4.1) u RSky.
Autoři pozorovali, že vyčištěné sérum immunoglobulinu G (IgG) od RS pacientů, a ne od pacientů jiných neurologických nemocí, váže gliální bílkovinu v sekcích lidského mozku. Lidské mozkové lýzy(rozklad, destrukce) sražené s IgG od RS pacientů odhalily, že KIR4.1 je cílovým antigenem. Byly nalezeny proti-KIR4.1 protilátky ve vzorcích séra u 47% pacientů s RSkou, u 1% pacientů s jinými neurologickýmu nemocemi a u žádného ze vzorků zdravých lidí. Navíc byly anti-KIR4.1 protilátky detekovány v mozkomíšním moku u většiny testovaných pacinetů.
U všech RS pacientů u kterých byly nalezeny anti-KIR4.1 protilátky byly objeveny IgG isotypy schopné aktivace doplňkové kaskády. 24 hodin po injekci anti-KIR4.1 protilátek a doplňujících složek do cisternae magnae (část v CNS) běžné myši autoři pozorovali sníženou expresi KIR4.1 a GFAP (glial fibrillary acidic protein), což je bílkovina exprimována astrocyty.
Srivastava a kolekové ve své studii posyktují data podporující že autoprotilátky proti KIR4.1 jsou důležitými prostředníky zánětu a poničení tkáně u RSky. Jejich práce podporuje to, že autoimunitní proces leží za příčinou RSky, neboť konkrétní autoprotilátky schopné strukturálního poškození u běžných zvířat byly přitomny ve velkém množství i u RS pacientů. Zatímco klasické rysy patologie RS lézí tak jako demyelizace, axonální ztraáta a mikrogliální aktivace nebyly pozorovány, tak autoři hlásí důkazy cytotoxicity směrem k astrocytům.
Až do nedavna, neuromyelitis optica (NMO), což jse zánětlivé onemocnění CNS, které představuje těžké zrakové selhání a rozsáshlé "transverse myelitis" bylo považováno za variantu RSky.
Identifikace protilátek proti vodní kanálové bílkovině aquaporin 4 (AQP4) vedla ke všeobecnému souhlasu, že tato nemoc se odlišuje od RSky. Práce Srivastavy a koleků oživí diskusi o tom v jak opravdu blízkém vztahu je RSka a NMO. Analogicky k patologii popsané Srivastavou a kolegy mohou anti-AQP4 protilátky způsobit CNS léze se ztráto AQP4 a GFAP u zvířat zkrz aktivaci doplňku.
Ko-lokalizace Kir4.1a AQP4 podporuje vodní propustnost v reakci na fluktuace osmotické koncentrace, což naznačuje funkční spojení mezi oběma kanály.
Zajímavé je, že myš s potlačenám KIR4.1 vykazovala špatnou myelinaci míchy a neurofyziologické stude ukázaly, že sodíková regulace skrz Kir4.1 je zásadní pro vedení signálů z retiny (místo v oku) do mozku. Mícha i oční nerv jsou společně zapojeny do RSky a NMO.
Zůstává určit konkrétní roli anti-KIR4.1 v patogenesi RSky. Přispívá dysfunkce astrocytů k zánětům a demyelizaci u RSky nebo mohla by RSka stejně tak odrážet hlavní rušení astrocytů?.....
Autoři neobjevili odlišnost klinických chrakteristik na skupině RS pacientů zahrnutých do jejich studie. Pacienti s klinicky izolovaným syndromem, relaps-remitující, sekundární a primárně progresivní RSkou byli v testech pozitivní na anti-KIR4.1 protilátky. Zda-li produkce protilátek koreluje s aktivitou nemoci nebo jestli titry anti-KIR4.1 protilátek mohou rozlišit určité skupiny RS pacientů bude předmětem dalších studií. Zjistili jsme, že přesné rozlišení mezi RSkou a NMO je zásadní neboť obě onemocnění reagují odlišně na určité imunoterapie. NMO může být rozdrážděná interferonem beta a byly též hlášeny těžké relapsy u NMO pacientů léčených fingolimodem a natalizumabem; všechny tři imunomodulátory jsou schváleny pro léčbu RSky. Na druhou stranu mnoho RS pacientů nereaguje na výměnu krevní plazmy a proto je žádoucí identifikovat pacienty kteří budou mít z této léčby přínos. Lze si představit, že stav anti-KIR4.1 protilátek se stane důležitým faktorem k rozlišení podskupin RSky a možná se stanou důležitým nástrojem který pomůže s rozhodnutím o léčbě.