Klinické zkoušky ve fázi 1 pro první léčbu resetující imunitní systém roztroušené sklerózy ukázaly že léčba je bezpečná a dramaticky snížila reaktivitu imunitního systému pacienta na myelin o 50-75%, dle nového výzkumu Northwestern Medicine.
"Léčba zastavuje autoimunitní odezvy které jsou již aktivovány a zbraňuje aktivaci nových autoimunitních buněk", řek Stephen Miller, the Judy Gugenheim Research Professor of Microbiology-Immunology at Northwestern University Feinberg School of Medicine. "Náš přístup zanechává nedotčené normální funkce imunitního systému. A to je svatý grál."
Miller je spoluvedoucí autor textu studie který byl publikován 5 června v journal Science Translational Medicine. Studie je spoluprací mezi Northwestern's Feinberg School, University Hospital Zurich in Switzerland a University Medical Center Hamburg-Eppendorf in Germany.
Lidská klinická zkouška je završením více než 30ti letého předklinického výzkumu v Millerovo labolatoři.
V této klinické zkoušce byly použity ereskářovo vlastní speciálně upravené bílé krvinky k tomu aby nepozorovaně dopravily miliardy myelinových antigenů do jejich těla tak, že by je jejich imunitní systém rozpoznal jako neškodné a vyvinul k nim toleranci.
Současné léčby eresky potalčují celý imunitní systém, což způsobuje pacientovou náchylnost ke každodenním infekcím a vyšší četnosti rakoviny.
Zatímco 9 pacientů ze studie, kteří se léčili v Hamburgu v Německu, bylo příliš málo na to aby se statisticky určila schopnost léčby zabránit progresi roztroušené sklerózy, tak studie ukázala, že pacienti kteří obdrželi nejvyšší dávku bílých krvinek tak měli největší redukci myelinové reaktivity.
Primárním cílem studie bylo demonstrovat bezpečnost a snášenlivost. Bylo ukázáno, že nitrožilní injekce s až třemi miliardami bílých krvinek s myelinovými antigeny nezpůsobila žádné nepříznivé vedlejší účinky u RS pacientů. A co je nejdůležitější, neraktiovala se nemoc pacientů a neovlivnila se jejich reálná imunita nareálné patogeny.
Součásti studie bylo otestování pacientovo imunity na tetanus protože všichni v z nich ve svém životě obdrželi očkování proti tetanu. Jeden měsíc po léčbě zůstávali imunitní odezvy na tetanus silné, tím se ukázalo, že léčebný účinek byl specifický pouze na myelin.
Lidská bezpečnostní zkouška nastavila stupeň pro zkoušku ve fázi 2 proto aby se ukázalo, jestli léčba může zabránit progrsi roztroušené sklerózy u lidí. Vědci se nyní snaží sehnat 1.5 millionu dolarů ke spuštění klinické zkoušky, která již byla schválena ve Švýcarsku. Milerův předklinický výzkum již demonstroval že léčba zastavila progresi u relaps-remitující roztroušené sklerózy u myši.
"Ve fázi 2 chceme léčit pacienty co nejdříve předtím než dojde k invaliditě kvůli poškození myelinu." řekl Miller. "Jakmile je myelin zničen, tak je těžké ho opravit."
Ve zkoušce byly vyfilrovány pryč bílé krvinky pacienta, speciálně upraveny a spárovány s myelinovými antigeny komplexním GMP výrobním procesem vyvinutým spoluautory studie Roland Martin, Mireia Sospedra, a Andreas Lutterotti a jejich týmu z University Medical Center Hamburg-Eppendorf.
Poté miliardy těchto mrtvých buněk tajně nesoucích myelinové antigeny nitrožilně zavedli do pacienta. Tyto buňky vstoupili do sleziny která filtruje krev a pomáhá tělu odstraňovat stárnoucí a úmírající krevní buňky. Během tohoto procesu začnou imunitní buňky rozeznávat myelin jako neškodný a ryhle se vyvine imunitní tolerance. To bylo u pacientů potvrzeno imunitním polem vyvinutým a vyrobeným výzkumným týmem z Hamburgu.
Lidská klinická zkouška má spojitost přímo s Milerovo nedavným publikovaným výzkumem na myši s použitím nanočástic - spíše než s bílými krvinakmi pacienta - k dopravení myelinového antigenu. Použití pacientovo vlastních bílých krvinek je drahá a na práci intenzivně náročná procedura. Milerovo studie ukázala že nanočástice, které jsou potenciálně levnější a více přístupnější běžné populaci by mohly být stejně účinné jako bílé krvinky jako dopravní prostředek. Tato nanočásticová technologie byla licencována Cour Pharmaceutical Development Company a je v předklinickém vývoji.
http://www.sciencedaily.com/releases/20 ... 144312.htm