Dobrý den,
Asi půl roku mi brní pravá noha a cca před 14 ti dny se mi začala špatně zvedat, nějak neposlouchá. Trpím poslední dobou velkou únavou a občas mi při zaostřování jakoby utíká oko. Abych to zkrátila, je mi 36 let a pečuji o mámu, které diagnosukovali RS v 48 letech. Tuším, že ji mám také. Stále přemýšlím, zda má význam navštívit lékaře a nechat si říci nezvratnou diagnózu, když žádné fungující léky na primárně progresivní typ nejsou. Vím, že psychika hraje obrovskou roli, viděla jsem to na mámě, když se zamilovala, projevy Rs byly daleko menší, pak rozchod a zase zhoršení. Přemýšlím, zda neskusit jiné cesty, zdravá strava, různé druhy terapií (fekální).
Píši toto vše sem, protože mám prostě strašný strach, že se nebudu moci starat o mé syny (1 a 9 let),mámu, protože mám z toho všeho strašný maglajs v hlavě a nechci tím zatěžovat rodinu.
Ještě jedna teorie, která mě tak napadá. Často jsem mámu odsuzovala za to, že vůbec nebojuje, představovala jsem si, jak já statečně bojuji, slézám hory a v dešti chodím ven, prostě bojuju jako blázen. Nejhorší je, že ta představa mi byla vlastně příjemná. Tak si říkám, že jsem si to třeba sama " vysnila".
Teď se prostě jen bojím....že nebudu moc....