Zvyšují infekce působící na T-buňky progresi eresky?
Napsal: 06 úno 2014 13:07Vědci nedávno odhalili klíčový objev že T-buňky CD4 nejsou zapojeny do progrese roztroušené sklerózy z nedavné studie která odhalila, že vyčerpání CD4-specifických protilátek nemělo na roztroušenou sklerózu vliv.
Otázka je: Způsobilo to vyčerpání CD4-specifických protilátek že neovlivnilo roztroušenou sklerózu, nebo byl experiment špatně navržen? Neurologové v zásadě prohlašují, že buňky CD4 jsou ve středu imunologického světového výzkumu jednoduše proto protože jsou zapleteny do jiných aspektů imunitních odezev aby byly schopné dělat to co dělají.
Zastepa et al., (Neurology Leden 2014) prozkoumal zdali biologie pozměněných naivních CD4 T-buněk přispívá k vývoji progrese nemoci u sekundárně progresivní roztroušené sklerózy. Výzkumníci byli schopni porovnat profily genové exprese naivních CD4 T-buněk 19ti pacientů s roztroušenou sklerózou se 14ti zdravými lidmi za použití metody mikroarraye(český překlad čip je ještě horší) celého genomu. Prozkoumali expresi povrchové bílkoviny z klíčových genů průtokovou cytometrií po aktivaci T-buněčného receptoru (TCR) naivních CD4-Tbuněk izolovaných ze zdravých lidí a z pacientů se sekundárně progresivní formou.
Výzkumníci rozdělili pacienty se sekundárně progresivní roztroušenou skupinou do dvou skupin, (SP-1) s krátkým trváním relaps remitující ereskou a (SP-2) s dlouhým trváním relaps-remitující ereskou. Objevili, že skupina pacientů SP-1 zapojovala mnoho imunitních genů na signální cestě se spojitostí s TCR a toll-like receptor (TLR).
Pacienti SP-2 vykazovali sníženou aktivitu imunitních genů v porovnání se zdravými lidmi. Také objevili, pro skupinu SP-1 specifický transkripční podpis tří genů zahrnujících TLR4, TLR2 a chemokinového receptoru 1. Tyto geny měly vyšší expresi povrchových bílkovin ve skupině SP-1 než SP-2. Poté co vědci dva dny stimulovali TCR a poté pouze skupina SP-1 vykazovala progresivní lineární nárůst exprese bílkovin TLR2 a TLR4.
Výzkumníci naznačují, že změny v biologii naivních CD4-Tbuněk, konkrétně v signálních cestách TCR a TLR identifikují pacienty s rychlou konverzí do sekundární progrese. Toto je zajímavé, protože to identifikuje invaliditu z delšího časového hlediska. Určité bílkoviny jsou na T-buňkách ve vyšší koncentraci u progresivních pacientů, kteří mají rychlejší progresi.
Co to znamená není v tuto dobu známé, nicméně Toll-like receptory zapojené do rozpoznávání mikrobů a infekcí hrají důležitou roli v rychlosti progrese.
My víme, že blokování aktivity CD4 nezastaví progresi, ale otázkou je zdali to blokování mění rychlost změn. Očekáváme, že na to najdeme odpověď ze SP1 a tysabri klinických zkoušek.
Are infections driving T-cells to increase Multiple Sclerosis progression?
(06/02/14)
http://www.ms-uk.org/immunecells
Otázka je: Způsobilo to vyčerpání CD4-specifických protilátek že neovlivnilo roztroušenou sklerózu, nebo byl experiment špatně navržen? Neurologové v zásadě prohlašují, že buňky CD4 jsou ve středu imunologického světového výzkumu jednoduše proto protože jsou zapleteny do jiných aspektů imunitních odezev aby byly schopné dělat to co dělají.
Zastepa et al., (Neurology Leden 2014) prozkoumal zdali biologie pozměněných naivních CD4 T-buněk přispívá k vývoji progrese nemoci u sekundárně progresivní roztroušené sklerózy. Výzkumníci byli schopni porovnat profily genové exprese naivních CD4 T-buněk 19ti pacientů s roztroušenou sklerózou se 14ti zdravými lidmi za použití metody mikroarraye(český překlad čip je ještě horší) celého genomu. Prozkoumali expresi povrchové bílkoviny z klíčových genů průtokovou cytometrií po aktivaci T-buněčného receptoru (TCR) naivních CD4-Tbuněk izolovaných ze zdravých lidí a z pacientů se sekundárně progresivní formou.
Výzkumníci rozdělili pacienty se sekundárně progresivní roztroušenou skupinou do dvou skupin, (SP-1) s krátkým trváním relaps remitující ereskou a (SP-2) s dlouhým trváním relaps-remitující ereskou. Objevili, že skupina pacientů SP-1 zapojovala mnoho imunitních genů na signální cestě se spojitostí s TCR a toll-like receptor (TLR).
Pacienti SP-2 vykazovali sníženou aktivitu imunitních genů v porovnání se zdravými lidmi. Také objevili, pro skupinu SP-1 specifický transkripční podpis tří genů zahrnujících TLR4, TLR2 a chemokinového receptoru 1. Tyto geny měly vyšší expresi povrchových bílkovin ve skupině SP-1 než SP-2. Poté co vědci dva dny stimulovali TCR a poté pouze skupina SP-1 vykazovala progresivní lineární nárůst exprese bílkovin TLR2 a TLR4.
Výzkumníci naznačují, že změny v biologii naivních CD4-Tbuněk, konkrétně v signálních cestách TCR a TLR identifikují pacienty s rychlou konverzí do sekundární progrese. Toto je zajímavé, protože to identifikuje invaliditu z delšího časového hlediska. Určité bílkoviny jsou na T-buňkách ve vyšší koncentraci u progresivních pacientů, kteří mají rychlejší progresi.
Co to znamená není v tuto dobu známé, nicméně Toll-like receptory zapojené do rozpoznávání mikrobů a infekcí hrají důležitou roli v rychlosti progrese.
My víme, že blokování aktivity CD4 nezastaví progresi, ale otázkou je zdali to blokování mění rychlost změn. Očekáváme, že na to najdeme odpověď ze SP1 a tysabri klinických zkoušek.
Are infections driving T-cells to increase Multiple Sclerosis progression?
(06/02/14)
http://www.ms-uk.org/immunecells