Publikováno online 28 dubna v časpise Nature Neuroscience. Jejich práce vrhá světlo na to jak tyto víceúčelové buňky mezi sebou komunikují aby udržely vysoce regulérní distribuci v podobě sítě přes mozek a míchu. Zmizení jedné z těchto buněk nazývaných progenitorové buňky způsobuje, že se nějaká sousední rychle rozdělí proto aby zformovala náhradu, což zajišťuje že ztráta a přídavek buňky jsou udržovány v rovnováze.
"Existuje široce uznávaný názor který je mylný, že dospělý nervový systém je statický nebo pevný a má omezenou kapacitu oprav a regenerace," říká Dwight Bergles, Ph.D., professor of neuroscience and otolaryngology at the Johns Hopkins University School of Medicine.
"Ale my jsme objevili, že tyto progenitorové buňky nazvané prekurzorové buňky oligodendrocytů (OPCs) jsou pozoruhodně dynamické. Ne tak jako je tomu u dospělých mozkových buněk, tak tyto jsou schopné odpovídat na potřeby oprav kolem nich zatímco si udržují své množství."
OPCs mohou dospívat proto aby se staly oligodendrocyty - což jsou podpůrné v mozku a míše zodpovědné za obalování nervových vláken vytvářením izolace zvané myelin.
..
Během vývoje mozku se OPCs číří skrz CNS a tvoří velké množství oligodendrocytů. Vědci vědí že malé množství nových oligodendrocytů se rodí ve zdravém dospělém mozku přesto, že v mozku je hojnost OPCs. Nicméně funkce OPCs v dospělém mozku nebyla jasná.
Aby se to zjistilo tak Bergles a jeho tým geneticky modifikovali myš tak že její OPCs obsahovaly fluorescentní bílkovinu na jejich okrajích, což dodalo kontrast jejich mnoha jemným větvím rozpínajícím se na všechny strany. S použitím speciálních mikroskopů, které umožnily zobrazování hluboko uvnitř mozku sledoval tým aktivitu jednotlivých buněk v žijící myši po dobu přes jeden měsíc.
Výzkumníci objevili, že narozdíl od toho, že by OPCs byly statické, se nepřerušeně pohybovaly skrz mozkovou tkáň prodlužováním jejich "chapadel" a měněním své pozice. Přesto že jsou tyto progenitory dynamické, tak každá buňka urdžuje svou vlastní oblast zapuzováním jiných OPCs když přijdou do kontaktu.
"Zdá se, že buňky cítí navzájem svou přítomnost a ví jak řídit počet buněk v jejich populaci," říká Bergles "Vypadáto že v případě RSky jde tento proces špatně neboť je tam zredukován počet OPCs, což je ztráta která může poškodit schopnost buněk "cítit" kde dochází k demylelizaci. Zatím ještě nevíme jaké molekuly jsou do tohoto procesu zapojeny, ale to je něco na čem aktivně pracujeme."
Aby bylo vidět jestli OPCs dělají více než formují nové oligodendrocyty v dospělém mozku, tak tým otestoval jejich reakce na zranění použitím laseru k tomu aby se vytvořilo malé zranění v mozku. Překvapivé bylo, že OPCs migrovaly k místu zranění a přispěly ke zformování hojivé jizvy, což je předtím nečekaná role. Prázdné místo v síti OPC, vytvořené ztrátou jizvy-formujícího OPCs bylo poté zaplněno buněčným dělením sousedních OPCS, což poskytuje vysvětlení proč je poranění mozku často doprovázeno proliferací těchto buněk.
"Hojivé(zacelující) buňky nejsou oligodendrocyty, takže termín prekurzorové buňky oligodendrocytů může být nyní zastaralý," říká Bergles. "Tyto buňky mají pravděpodobně širší roli v regeneraci a v opravách tkáně než jsme si mysleli. Protože traumatická poranění mozku, RSka a jiné neurodegenerativní nemoci vyžadují tkáňovou regeneraci tak se chceme naučit více o funkcích těchto tajemných buněk."
Obrázek: složenina tří obrázků(každý jinou barvou) nasbíraných v jednotýdeních intervalech ukazující jak prekurzorové buňky oligodendrocytů migrují směrem k lézi(bílá tečka)
http://www.sciencedaily.com/releases/20 ... 142142.htm
