Objeven nový přístup v boji proti virovým infekcím

[Franta]

Když vir jako je ten co způsobuje chřipku napadne naše těla, tak interferonové bílkoviny jsou první imunitní molekuly produkované k boji proti tomuto útoku. Interferon také může hrát roli v potlačování růstu nádoru a je účinný na autoimunitní nemoci a lékaři mohou používat uměle vytvořené formy interferonu k tomu aby léčili určité druhy rakoviny nebo roztroušené sklerozy. Ale někdy tento přístup selhává a to když těla pacienentů odmítají cizí interferon a nebo když naroste odpor vůči jeho účinkům.

Studie vědců z University of Pennsylvania School of Veterinary Medicine nabízí novou strategii která vylepšuje účinky interferonu k boji s infekcí. Výzkum naznačuje, že zacílením konkrétní molekuly v interferonové signální cestě, mohou speciálně navržené léky být schopné vybudit aktivitu vlastního interferonu, což zvyšuje boj imunitního systému proti virům. Je možné že stejné léky mohou být účinné také proti některým typům rakoviny a proti určitým autoimunitním nemocem.

Interferon bojuje proti virům tím, že se váže na interferonové receptory které se nacházejí na buňkách čímž se spouští kaskáda jiných molekulárních událostí vedoucích k produkci bílkovin které zabraňují virům aby se množily nebo stimulují jiné imunitní odezvy. Ale příliš mnoho interferonu může poškodit vlastní tělo, tato signální kaskáda má však zabudovanou brzdu: Použitím oddělené molekulární cesty interferon způsobuje že se buňky těla zbavují jejich vlastních receptorů, takže útoky imunitního systému nejsou neurčité.

"Je velmi důležité pochopit co reguluje intenzitu reakcí buněk na interferon, a největší faktor je množství receptorů na buněčné ploše", řek Fuchs.

Ačkoliv výzkumníky tyto výzkumy těchto cest vedou k identifikaci cíle ke zlepšení schopnosti těla v boji proti virům, tak se výzkumníci nevydali na cestu k objevení léku. Oni se spíše pokusili vyřešit paradox buněčné biologie.

Tento paradox spočívá na faktu, že mnoho kroků v interferonové signální cestě zahrnuje přidávání fosfátové molekuly do bílkovin v této kaskádě. Interferon sám nese přidavek fosfátu do interferonového receptoru, předešlé důkazy ještě naznačují, že receptor odolává tomu aby byl odebrán z buňky pokud má přidaný fosfát. Dodáný takový interferon popravdě spustí odstranění jeho vlastního receptoru. Výzkumný tým udělal hypotézu že jiný enzym musí pracovat v této cestě k odstranění fosfátové molekuly z receptoru tak, že by mohl být zkonzumován buňky těla tak aby zklidnil reakce imunitního systému na viry.

V seriích experimentů výzkumníci potvrdili, že blokování PTP1B snižuje odstraňování interferonových receptorů.Výsledkem bylo, že se funkce interferonových signálů zlepšila. Použitím lidských buněk infikovaných hepatitidou C objevili výzkumníci, že přidáním PTP1B inhibitoru umožnilo, že menší dávky interferonu byly účinné v zabránění reprodukce viru. Demonstrovali podobný účinek na lidských buňkách infikovaných virem vesicular stomatitis.

Jejich práci podporuje i fakt, že farmaceutické firmy již navrhli několik léků které potlačují aktivitu PPT1B, ale pro zcela jiný důvod než je zapojení tohoto enzymu do přenosu interferonových signálů.

"PTP1B také funguje na leptinový receptor," řek Fuchs. "Tato cesta také reguluje pocit sytosti, apetit a přibírání na váze." Takže v minulých 10ti letech byl přijat masivní průmyslový a akademický vývoj PTP1B inhibitorů k lečbě obezity a cukrovky."

K tomu aby se výzkumníci podívali an to jaký mají tyto PTP1B inhibitory dopad na virové infekce v živém organismu nemohli výzkumníci použít myši, protože myši postrádají část receptorů který reaguje na PTP1B a takové blokování PTP1B nemá stejný dopad na interferonové signály stejným způsobem u lidí nebo u jiných savců. Místo toho použili pět koček, které byly přihlášeny do studie jejich vlastníky. Každá trpěla chronickou stomatitidou což je stav zahrnující podstatné záněty v puse a který je bolestivý když kočka jí. Kočky obdržely jednu injekci PTP1B inhibitoru. O dva týdny později se u všech pěti ukázaly znatelné redukce zarudnutí a zánětu, což poskytuje klinický důkaz že tyto léky by mohly být použity k lečbě infekcí.¨

Fuchs řekl co se zdá jako silná nevýhoda této studie -- že nemůže být úspěšně modelována na myši.

Protože interferon je známý v potlačování nádorů a v pomoci pacientům s roztroušenous sklerozou, tak výsledky této studie dávají výzkumníkům optimismus že PTP1B by mohl být použit jako cíl pro protirakovinné lečby a lečby autoiminitních nemocí.

celý článek:
http://www.sciencedaily.com/releases/20 ... 162020.htm