Molekula široce napadaná jako hlavní viník Alzheimerovy nemoci neočekávaně zvrátila invaliditu a záněty v několika oblastech zvířecího modelu na jiné nemoci - roztroušené sklerozy. Objevili to výzkumníci ze Stanfordské univerzity.
Tento překvapující objev, který bude oznámený ve studii zveřejněné online 1. srpna zdůrazněný na obálce v "Science Translational Medicine" přichází jako nedavná chyba velké klinické zkoušky zaměřené na zpomalení progrese Alzeimerovy choroby pokusem o objasnění velmi zákeřné molekuly známé jako A-beta z krve pacientů s Alzeimerovou chorobou. Ačkoliv objevy nejsou nutně aplikovatelné ve studii role A-beta v patologii této nemoci, tak mohou ukázat na slibné nové přístupy k lečbě roztroušené sklerozy.
Tento bilkovinový zlomek, nebo peptid zvaný A-beta (nebo beta-amyloid) je docela možná jediná nejopovrhovanější látka ve všech mozkových výzkumech. Přichází hlavně ve dvou verzích jemně se lišících ve své délce a biochemických vlastnostech A-bet je hlavní složka amyloidním plaku která se kumuluje v mozcích pacientů s Alzheimerem a slouží jako identifikační známka neurodegenerativní nemoci.
A-beta se hromadí také během procesů normálního stárnutí a po úrazu mozku. Koncentrace peptidu spolu s těmi s prekurzorů bílkoviny ze kterých je vytvořen se stejně tak nachází v RS lézích, říká Lawrence Steinman, MD, hlavní autor nové studie. Na labolatorním talíři A-beta škodí mnoha typům buněk. A když je dodán přímo do mozku, tak je A-beta vysoce zánětlivý.
Zatím je docela málo známo o fyziologické roli kterou A-beta nyní hraje u Alzheimera nebo u RS říká Steinman, profesor neurologie a neurologických věd a pediatrie a významný výzkumník roztroušené sklerozy. On, první autorka studie Jacqueline Grant, PhD a jejich kolegové chtěli určit jakou roli hraje později v nemoci. (Grant byla diplomovaná (postgraduální) studentka Steinmanovi skupiny když byla tato práce udělána.)
....
Předešlý výzkum Steinmana, společný s profesorem George A. Zimmermanem a jiných ukázal že obě A-bety a jejich prekurzorová bílkovina se nalézají v RS lézích. Což je fakt, že přítomnost těchto molekul podél myelinového izolantu axonů je excelentní značka tamního poškození.
Na základě takto špatné reputace peptidu, Steinman a jeho kolegové si představili že A-beta byl pravděpodobně zahrnutý do některých chyb v ohledu k roztroušené skleroze. Aby to zjistili tak se spolehli na myší model, který napodoboval několik vlastností roztroušené sklerozy - včetně autoimunních ataků na myelinované sekce mozku které způsobují RS.
Steinman před lety použil přesně takový typ myši do výzkumu který vedl k vývoji natalizumabu (obchodní název Tysabri).
Dřívější práce dokázala, že odvolání aktivace a proliferace imunitních buněk necházející se mimo CNS (to je to co natalizumab dělá) by mohlo zabránit těmto buňkám aby infiltrovaly a ničily nervové buňky v CNS.
Se znalostmi imunologických událostí mimo mozek a že může mít takové působení i uvnitř zapálení Standfordští vědci chtěli vědět co se stane, když A-betu vpraví injekcí do myšího břicha spíše než do mozku.
"Předpokládli jsme že by mohlo dojít ke zhoršení" říká Steinman.
Překvapivě se stal opak. U myši jejíž imunitní systém byl "vytrénován" aby útočil na myelin, což běžně vede k invaliditě, injekce A-bety dodaná před propuknutí symptomů zabránila nebo zpomalila počátek invalidity.
A rovněž když injekce byly podány po propuknutí symptomů, tak znatelně snížily závažnost a v některých připadech zvrátily invaliditu myši.
Steinman poždáal Grantovou aby zopakovala experiment. Udělala to a výsledky byly stejné.
Jeho tým pak vedl podobné experimenty s použitím různých myších modelů: Tak jako před tím instruhoval imunitní buňky myši, aby útočily na myelin. Ale výzkumníci spíše než aby testovali účinek podání A-bety tak shromáždili imunitní buňky o 10 dní později a přesunuli je injekčně do jiné skupiny myší, která nedostala A-betu a pak analyzovali pozdější odezvy této skupiny. Výsledky zrcadlily ty z první množiny experimentů, čímž dokázali že A-betou zmírňující účinky zničujících symptomů RS podobného syndromu nemají nic společného s akcí A-bety uvnitř mozku, ale na místo toho působí na imunitní buňky předtím než pronikne do mozku.
Sofistikované labolatorní testy ukázaly, že A-beta nepůsobí jen proti viditelným symptomům, tak jako je invalidita, ale také proti zvyšování určitých zánětlivých molekul, které charakterizují vzplanutí(zhoršení) RS . "To je poprvé kdy A-beta ukázala protizánětlivé vlastnosti", řekl Steinman.
Kontrola centrální nervové soustavy myši s RS-podobným syndromem ukázala méně RS-podobných lézí v mozku a míše u léčené myši než u té která nedostala A-betu. U léčených zvířat také nebyla žádná známka Alzheimeru-podobných plaků. "Nedali jsme myši Alzheimerovu chorobu" injekcí A-bety do jejich břicha říká Grantová.
A navíc, použitím pokročilé metody třídění buněk zvané flow cytometry ukázali výzkumníci silný účinek A-bety na imunitní systém mimo mozek. Množství imunitních buněk zvaných B-buňky bylo značně sníženo, zatímco množství jiných dvou množin imunitních buněk, myeloidových buňek a paměťových T-helper buněk bylo zvýšeno.
.....
http://www.sciencedaily.com/releases/20 ... 143717.htm
